Rozhovor s trenérem A-týmu, Zdeňkem Novákem

Rozhovor s trenérem A-týmu, Zdeňkem Novákem.

Co Vás k plavání přivedlo?
K plavání mě přivedla starší dcera Iveta, která měla v rámci sportovní výuky ve škole i hodiny plavání, kde ji trénoval pan Křížek. Ten si ji pak vybral jako jeden z talentů a přemluvil ji k závodnímu plavání. Já jsem ji každý den doprovázel na tréninky a sledoval probíhající trénink, tak jsem na bazénu zůstával. Když si toho všiml pan Křížek, tak mě oslovil, abych s ním byl přímo na bazénu a později i pomohl s trénováním. Nabídku jsem přijal a u plavání zůstal dodnes.

Takže jste se učil u pana Křížka?
Ano. Říkám, že nejlepší školou pro trenéra je praxe. Samozřejmě je velice dobré, když máte i teoretickou průpravu, ale praxí z těchto tréninků jsem se toho naučil nejvíce.

Jak dlouho se trénování věnujete?
Teď budu končit 15. rok.

Jaký je Váš největší osobní plavecký výkon?
Můj? Já jsem si výkony nikdy neměřil. Plaval jsem sám pro sebe např. v Mělicích, kde se plave třeba MČR v dálkovém plavání. Zkusil jsem si zaplavat jejich trať, ale byl jsem rád, že jsem to uplaval. Čas jsem si neměřil. Ale to je již taky historie.

Kolik to bylo metrů?
Asi 1500.

Tak to já více také neuplavu ☺ Jaký je Váš největší trenérský úspěch?
Když jsem převzal ročník 1997. To znamená: moje mladší dcera-Renata, Jolana Hojsáková, Tereza Šoutová, Kristýna Žáková a další. Ty společně vyhrávaly nejenom štafety, ale i získávaly medaile na „republice“ (MR) v disciplínách jednotlivců.

Jakého plavce, z těch co již neplavou, jste nejradši trénoval?
Zažil jsem ještě Lucku Šilhánovou, když se vrátila k plavání, ale tu jsem netrénoval já. Její přístup k tréninkům byl úžasný. Z těch, co jsem ještě zažil a dnes ještě závodně plavou je Jirka Janovský, pak tu byla výborná parta kolem ročníku 1991 s mojí starší dcerou. Dále ještě Honza Černík a asi jeden z největších talentů Katka Černíková. Výborní plavci. Škoda, že buď přerušili nebo skončili.

Kdybyste měl vyzvednout jednoho nebo pár plavců, které jste trénoval, kdo by to byl?
Z těch plavců, co jsem já zažil, tak asi Katka Černíková, i když tu trénoval hlavně Martin Pološčuk a střídavě p. Křížk. Pak to byla ještě Kristýna Pažoutová, kterou vedl a vychovával od malička k velkým jejím sportovních úspěchů trenér Oldřich Křížek a já měl tu možnost sledovat její výkonnostní růst.
Celkově se dá říci, že v každém ročníku se vždy objevil nějaký talentovaný plavec. Škoda jen, že ti kdo vydrží do dorosteneckého věku je velice málo. Je to tím, že plavání je velice náročný sport.

Čím si myslíte, že je způsobeno, že jsme měli spoustu úspěšných holek jako byla Šilhánová, Hartmannová, Světlíková, Černíková, Pažoutová, Jolana Hojsáková a spoustu dalších, které vozily medaile z mistrovství republiky a jen málo takových kluků?
Když se podíváte na rozdělení kluků a holek v oddíle, tak je vidět, že i dnes tu máme více holek. Možná tak v poměru 6:4 nebo 7:3.

No ale v těch úspěšných to bude tak 9:1.
To je pravda, ale máme i nějaké úspěšné kluky. Třeba Honza Černík. Ti ostatní se sice dostávali na republiky, ale neobsazovali už ty přední příčky. Je to asi i o přístupu. Ne že by tomu dávaly děvčata více než kluci. Spíše je to o tom, že se vždy udělala parta. Ať to byly ročníky 1991, 1994, 1997 nebo současný 2002. V partě se trénuje mnohem lépe. Když tady byli kluci, tak jich bylo vždy jen pár a nikdy žádná větší skupina, aby spolu trénovali, navzájem se hecovali atd. Vezměte si třeba ročník 1997. Tam bylo 6 děvčat, co plavaly dobře. Tyto se ještě navíc snažily, aby se rozhodlo, kdo bude moci plavat štafety.
Myslím, že tomu i trošku více nahrávala dřívější doba. Přístup rodičů byl úplně jiný, sami měli zájem, aby jejich děti chodily pravidelně na tréninky. V dnešní době mají pro děti několik zájmových aktivit najednou, takže potom jde jednou na trénink, podruhé někam jinam, pak třeba radši zůstane doma a podobně. Rodiče pak své děti omlouvají z nejrůznějších důvodů (někdy je i smutné, že se pak dozvím, že tomu bylo úplně jinak). Dříve nepřicházelo v úvahu, že by někdo nešel na trénink, pokud k tomu neměl opravdu vážný důvod.

Mohu mluvit z vlastních zkušeností. Dříve jsem hrál hokej a tam když někdo párkrát nepřišel na trénink, tak se musel snažit aby byl opět zpět v hrající sestavě. A to fungovalo i v tomto plaveckém oddíle dříve. Smutné je, že rodiče jsou benevolentní v tom, jestli jejich dítě půjde na trénink nebo ne, a v těch horších případech i na závody. Samozřejmě není tomu však u všech. Jsou ale i výmluvy typu „Máme babičku.“, „Návštěvu Moravy.“ atd.
Ale výsledky se vytváří na tréninku docházkou, přístupem a snahou, …, ale jak jsem již řekl, plavání je velice náročný sport, kde se nedá nic „ošulit“.

Úspěšní plavci jako Simona Baumrtová nebo Petra Chocová říkají, že si vedou deník, kam si píší úplně všechny tréninky co během roku mají. Doporučil byste to také svým plavcům?
Když jsme trénovali s panem Křížkem, tak samozřejmě byly připraveny plány s tím, že se řeklo, že si každý plavec musí vést svůj deník, aby věděl kolik naplaval a co se v jaké části sezóny plavalo. Plavci jako Baumrtová, Chocová nebo Černíková, Pažoutová to měly -mají nařízeno přímo svazem (kde byl sledován tréninkový plán), aby to pak mohli ukazovat reprezentačnímu trenérovi, který jim to následně schvaloval. U nich je to tedy něco jiného. Ale vím, že i v plaveckém oddíle AŠMB jsou děti, které si tréninky píšou a i ty, které s tím nemají nic společného.

Ale od začátku, co trénuji, bylo vždy řečeno. Pište si deník sami pro sebe. Pište si tam co jste plavali, kde jste byli na závodech, jaké jste plavali disciplíny, dosažený čas, umístění plus další postřehy, abyste to za pár roků otevřeli a zavzpomínali nad těmi stránkami.

Jakou roli má podle vás suchá příprava? Od kolika let, jakou náplň a v jaké části sezóny?
Samozřejmě žactvo, které v současnosti trénuji by nemělo posilovat s činkami, ale hlavně využívat hmotnost vlastního těla, ale nezařazovat žádné těžké silové posilování, u plavců narůstá svalová hmota co do objemu. U plavce je důležité, aby byl uvolněný „pružný“. Samozřejmě protahování se ještě doma po tréninku je důležité. Rovněž by si měl jít občas zaběhat. My jsme třeba dříve prováděli výběhy v neděli před polednem. Nic na stopky, jenom vyklusat, aby vyhnali týdenní únavu a podobně.
Cvičení by mělo být hlavně na začátku tréninkové přípravy letní či zimní sezony. Nemělo by to být však každý týden. Stačí 1-2 hodiny za 14 dní. Nebo tento čas rozložit, např. hodina týdně nebo půl hodiny každé 3 dny.

A od jakého věku byste to doporučoval? Nebo tím, že je to vlastní vahou, tak na věku až tak nezáleží?
Ty malé děti jsou aktivní samy o sobě, takže u nich to tak důležité není. Ale v okamžiku, kdy se plavec začíná účastnit vyššího typu soutěže (Mistrovství republiky), tedy kolem 12let, měly by začít pozvolna s cvičením.

A jak to vidíte s ranními tréninky? Od kolika let? Co by tam měli dělat?
V ranních trénincích by měla být hlavní náplní technika, ale stačí tak hodinka. V deseti až jedenácti letech by ještě plavci chodit neměli, ale opět od zmíněných 12let by měli začít chodit aspoň jednou až dvakrát týdně, aby si na tréninkovou zátěž začali zvykat. Samozřejmostí by mělo od 14let (příprava na dorost) začít trénovat ráno třikrát až čtyřikrát týdně, pokud chce někdo něco dokázat. Samozřejmě každý plavec je individuální, ale bez pořádného tréninku se nedají vytvářet kvalitní výsledky, nebo provádět jakýkoli sport.

Jaké jsou vaše cíle na tuto letní sezónu?
Prvním cílem je, aby plavci na krajských základních soutěžích dosáhli, co nejlepších časů, protože tyto jsou kvalifikační pro Přebor – Pohár Středočeského kraje. Pro plavce A-týmu by měla být účast na Přeboru – Pohár kraje „povinností“. Jakmile se plavec nedostane na tyto dvě soutěže, tak nemá v závodním družstvu co dělat. Může se stát, že bylo zranění nebo nemoc, tak se může s rozhodnutím chvilku počkat, ale nejde, aby se někdo dva roky po sobě nedostal na „krajáky“ nebo se tam dostal a obsadil poslední místa.

Není špatné, když pak plavec přijede a řekne „Mami, tati, trenére, já jsem nejlepší na 50 metrů prsa nebo 50 metrů kraula ve Středočeském kraji. Myslím si, že není vůbec nic špatného, je to krásné umístění, být mezi nejlepší ve Středočeském kraji, kde je velká konkurence. Z vlastní zkušenosti vím, plavec s umístěním v kraji do třetího místa, tak je jeho účast v příslušné disciplíně na MR hodně reálná. Kvalita plavců Středočeského kraje veliká, jsou zde plavci z měst jako je Kladno, Nymburk, Beroun ale to platí pro všechny oddíly.

První věc je tedy krajská základní soutěž, potom Pohár – Přebor a pak samozřejmě Mistrovství republiky. Mám vlastní statistiku a tak vím, že zatím každý rok počet získaných medailí či umístění do desátého místa, se svými svěřenci navyšujeme. Můj cíl je, aby ti, co se dostali dříve, aby se na následné MR znovu dostali, aby si rozšířili své počty startů a ti, kteří ještě nebyli, aby se na republiku také probojovali.

A když to konkretizuji, tak kolik byste chtěl medailí z Mistrovství republiky?
Každý by chtěl asi co nejvíce ☺. Loni v zimě jsem byl spokojený s výkonem všech svých svěřenců. Ať to je Verča Tondrová, Terka Pužmanová, Natalka Stránská nebo Markétka Tužilová, samozřejmě nelze vynechat Dana Tikovského, Matěje Pařízka či Filipa Švástu, z mladších Bětka Nováková, Týna Čanaky, Terka Výmolová, následně i Lucka Blechová.
Ostatní, kteří se již probojovali, musí ještě na svých výkonech zapracovat pro lepší umístění se do 10 místa.
Škoda, že u děvčat ročníku narození 2002 vypadla čtvrtá dívčina ze štafety, vzhledem k tomu, že se poslední roky umisťovaly v obou štafetách na medailových příčkách. Takže teď už se zaměřujeme na individuální disciplíny.
Když to bude kolem 8 medailí, tak budu velmi spokojen, ale raději nepředbíhat.

A poslední otázka, čemu se věnujete mimo plavání?
Více aktivitám najednou. Tak jako každý, samozřejmě svému zaměstnání a ještě k tomu přibývá sport, se kterým jsem v mládí začínal a to je lední hokej. Hrál jsem, pak jsem byl rozhodčím („pískal“ jsem extraligu LH). Nyní působím jako delegát Českého svazu ledního hokeje, a v boleslavském zimním stadionu zastávám funkci vedoucího boxu pomocných činovníků v rámci ELH.