Plavec měsíce srpna 2015 – Jirka Janovský

Okurková sezóna v srpnu nepřinesla příliš závodů, kde by se naši plavci mohli vytáhnout. Jednou z mála možností byla plavecká část závodu Rasovina 2015. A právě jí se zúčastnilo několik členů našeho oddílu. Nejlépe z celého startovního pole si vedl Jirka Janovský, když těsně předstihl svého kolegu z našeho družstva, Janka Černého. Nejen za tento výkon si Jirka vysloužil titul plavce měsíce srpna 2015.

Jak jsem se připravoval na závod?

Příprava na rasovinu je vždycky složitější, než na obvyklé závody v průběhu sezóny, především proto, že nejdelší závodní trať, kterou přes rok plavu je 200m (ještě k tomu prsa), tak těch 800m na volné vodě dá docela zabrat. Velkou roli hraje také to, že je to víceméně na úplném konci letní sezóny, kdy je vytrvalosti pomálu, ale v tom si je většina plavců rovna (ti mladší jsou si rovnější :-)). Přípravu rozděluji půl napůl mezi rybník a bazén, rybník kvůli adaptaci na volnou vodu a bazén kvůli technice. Času na samotnou přípravu není moc, ale základ je orientace ve vodě a matení soupeře 😀

Kolik km si uplaval za červenec a srpen?

Začátek července probíhal v rytmu ladění na MČR, konec už jsem směřoval k rasovině, bylo to kolem 60km, což není moc. Srpen už byl lepší, díky kratší zimní sezóně a dovolené jsem začal s kilometráží dříve a stihnul jsem něco přes 100km. Rozhodně to není žádný obrovský objem, ale s ohledem na čas, kterého je čím dál míň, se snažím plavat alespoň to minimum a nahnat přes léto co se dá, než začnou první tréninky s oddílem, na které je lepší se adaptovat, aby člověk „neumřel“ po první stovce, potažmo prvním závodu.

Důvod úniku kvalifikace na MČR?

Důvodů je několik, první je jednoduchý – víc makat, vždycky jde přidat a kousnout se víc, ale odpočívání je holt hrozně jednoduché a fajn. Další důvod byl absence trenéra, který by se nám naplno věnoval, což na začátku sezóny, kdy je potřeba nahnat kilometry, holt bez někoho, kdo občas zakřičí a narovná plavce do latě, prostě nejde. Nehledě na to, že se občas stávalo, že pro nás starší nebyl na bazéně prostor, tak jsme nemohli trénovat tolik, kolik jsme chtěli. Než jsem přestoupil před dvěma lety zpátky do našeho oddílu, trénoval jsem víceméně 5 let sám sebe a k tomu už bych se nechtěl vracet. Jakmile člověk při tréninku přemýšlí o tom, jestli tu druhý den vůbec bude moct plavat, ještě k tomu bez trenéra, tak to s psychikou cloumá. Další příčinou bylo pověstné heslo: Usnutí na vavřínech. Sezónu jsme totiž směřovali vrcholem přímo na MČR a kvalifikace jako taková pro nás byla samozřejmost, zvlášť poté, co jsme s Jankem Černým a Hoznou Černíkem splnili kvalifikační limity. To, že bude vcelku vysoká mezinárodní účast a že nakonec čas posledního přihlášeného se na mé tratě lišil od výše zmíněných limitů o více jak 3s ( 200m prsa) respektive 2s (200m polohový závod), jsem už tolik nepočítal, nemluvě o tom, že poslední přijatý čas na 200m prsa z minulého roku byl dokonce o 6 vteřin horší než letošní. Nicméně neházím flintu do žita, stačilo být o 7 desetinek rychlejší a byl bych tam 🙂

Co plánuješ zlepšit, aby zimní MČR již bylo s tvými starty?

Časy 😀 Ale to bych se z téhle otázky moc snadno vykroutil. Určitě je třeba nepodceňovat začátek sezóny, kde je třeba se kousnout a nahnat kilometry, aby pak měl člověk z čeho těžit. Hlavní je také udržet stávající tým a psychickou pohodu nejen plavců, ale i trenérů. Za poslední půlrok se toho mnohé událo, během této doby se změnilo složení plaveckého výboru, trenérů a především tréninkové prostředí – takovou situaci oddíl nepamatuje. Zlepšit ve smyslu výkonů znamená přitvrdit, takže přitvrdíme.

Cíle pro tuto sezónu?

Cíle pro tuto sezónu jsou dvojího charakteru. Z hlediska členství v plaveckém výboru si kladu za cíle dodržování sezónního plánu závodů a věcí s tím spojených. Dále pak přivézt zpět plavce z dob minulých, což se z větší části podařilo, především založením masters sekce našeho oddílu, ale některá „stará esa“ nám do sestavy ještě chybí. Jako plavec mám hlavní cíl sezóny jako již tradičně MČR dospělých a MČR masters, také bych chtěl ještě vylepšit nějaký ten oddílový rekord, pokud se to podaří, jelikož je v tabulkách pár adeptů na vymazání 🙂

157 let plavání, co tě u toho drží?

Tuhle otázku mi klade dost lidí a dost dlouho, ale s odpovědí mám vždy problém. Tak tedy trochu filosofie. Proč vlastně člověk dělá to, co dělá? Hlavní je motivace, člověka motivuje prostředí, dobrý kolektiv a odměna ve formě dobrých výsledků za odvedenou dřinu na tréninkách, pocit pohody a jistoty. Jenže když se na to dívám s odstupem, zažil jsem doby, kdy jsem trénoval sám, bez kolektivu, bez jakéhokoliv pocitu pohody a jistoty, nehledě na lehce stagnující formu – tzn. jakýkoliv pocit zábavy se téměř vytratil. I přes to všechno jsem nepřestal. Nevím, jestli není každý plavec, který neskončí v mladším věku a dostane se do fáze, kdy jede sám na sebe, tak trochu sadista, když trýzní svoje tělo pro nic za nic. Je to jako ptát se, jestli člověka baví dýchat nebo jíst. Na tom nesejde, člověk to prostě dělá.

Jak je na tom v současné době oddíl v porovnání s před 5, 10, 15 a 20 lety?

Zajímavá otázka, pokusím se na ni odpovědět čistě objektivně. Oddíl jako takový po svém založení v roce 1974 sbíral zkušenosti a víceméně neměl řádný koncept plaveckého oddílu, jak jej známe dnes. Vše se změnilo s příchodem p. Křížka, který dodal plaveckému oddílu směr a řád. Po více než třicet let měl náš oddíl podobu Křížko-centrického systému, pokud se to tak dá nazvat, který svého času slavil úspěchy nejen na scéně ČR. Z řad našeho oddílu vykvetlo několik výborných reprezentantů. Bohužel během své trenérské kariéry nebyl schopen vycházet s některými staršími plavci, nehledě na jejich výkony, což bylo jednak způsobeno tím, že se plavci dostávali do kritického věku teenagerů, ale také i jeho pokročilým věkem a obavou o své přední místo trenéra. Tím oddíl přišel i o mnoho potencionálních trenérů a funkcionářů, kteří by převzali otěže po více než třicetileté kariéře p. Křížka. Nyní pár let po jeho definitivním odchodu se naše snažení o oddílovou rekonstrukci snad daří a já věřím, že s nynějším systémem bude vše dobře fungovat. Toť, co se týče situace sportovně-organizačně-strukturální. Ekonomická situace je pořád stejná – kdybychom to nedělali víceméně zadarmo, tak tu oddíl není.

Kam by sis přál, aby směřoval?

Přál bych si, aby oddíl směřoval podle hodnot nyní nastavených, aby dostal šanci každý plavec, který se snaží a má výkony, nehledě na věk. Samozřejmě pořád se jako oddíl zaměřujeme na žákovské plavání, tím pádem i počet mladších daleko přesahuje starší (což je jedině dobře), ale starší plavce rozhodně nevyháníme. Směr oddílu je tedy takový, aby byl otevřený pro všechny, kteří mají zájem, jen ho udržet.

Jak jsi spokojen s příchodem nového trenéra Honzy Muzikanta?

Jelikož jsem byl jedním z iniciátorů jeho příchodu (těsně před jeho začátkem s trénováním jsme s Radkem Šiterou zorganizovali skupinku masters mimo oddíl, ve které se začal angažovat), tak bych si sám pod sebou řezal větev, kdybych nebyl spokojen. Snad mu elán dlouho vydrží, protože dorostu a dospělým se za poslední roky měnil trenér častěji než jízdní řád.